16.09.2007 12:16:29
Charakteristika Sklípkanů a pavouků obecně
Pavouci
Snad u žádné jiné skupiny živočichů, vyjma hadů a štírů, nebylo vymyšleno tolik pověr o jedovatosti i léčebných účincích jako u pavouků. Mnohé lidi jímá děs při pohledu na nevinného pokoutníka, který je podporován děsivými scénami z hororů. Téměř každý kdo přinese k určení nějakého většího pavouka se nejdříve ptá po jeho jedovatosti. Až na některé výjimky mají pavouci jedové žlázy a mohou aktivně vpravovat jed do těla jiného živočicha, kterého tak usmrcují. Toxiny pavouku působí hlavně na bezobratlé živočichy, kteří jsou potravou, a tedy i kořistí pavouků. Obratlovci jsou na pavoučí jedy méně citliví.Charakteristika jedovatosti a významné druhy jedovatých pavouků.

Počet druhů pavouků žijících na světě se odhaduje na 25 000. Nepatrné procento z nich tvoří druhy, jejichž kousnutí jsou závažná až nebezpečná pro člověka nebo hospodářská zvířata. Nejvíce jich žije v Jižní Americe, vyskytují se však po celém světě. V některých zemích působí jedovatí pavouci vetší zdravotní potíže než jedovatí hadi. Smrtelné případy kousnutí jsou však na rozdíl od hadu velmi vzácné. Ohrožené jsou především děti. Nejvíce otrav mezi obyvatelstvem způsobují pavouci vázaní alespoň částečně na lidská obydlí. Druhou skupinou jedovatých pavouku často ohrožujících život člověka tvoří druhy, které dávají přednost obdělávaným pozemkům - sadům, vinicím, polím atd.Samice jsou vždy mnohem agresivnější než samci, hlavně v době, kdy hlídají kokon. Samci jsou většinou neškodní a i v případe, mohou-li svým kousnutím vyvolat u člověka příznaky intoxikace, dávka jedu není skoro nikdy smrtelná. Na našem území nežije volně žádný pavouk jehož kousnutí by mohlo vyvolat vážnější potíže o smrtelném kousnutí nemluvě. V úvahu přichází pouze několik málo druhu, které by svým kousnutím mohly vyvolat lokální změny v postiženém místě (otok, zrudnutí, bolest).

autor Tom @   0 komentářů
16.09.2007 12:13:02
Chov
Jak poznáte sklípkana
Sklípkani jsou vývojově starobylí pavouci, kteří se od svých "modernějších" příbuzných odlišují rovnoběžně umístěnými a v podélné ose těla pohyblivými chelicerami, zpravidla dvěma páry plicních vaků a také tím, že se svlékají i v dospělosti. Žijí převážně v teplých oblastech světa a bývají značně velcí. Zejména jejich rozměry (druh Theraphosa blondi, považovaný za největší, má zadeček velikosti tenisového míčku a s roztaženýma nohama zabere plochu jídelního talíře), zajímavé chování, často působivé zbarvení a určitá bizarnost způsobily, že se zájem o chov těchto pavouků v posledních desetiletích nesmírně rozšířil.

Proč se tak jmenují
Název "sklípkan" vznikl na základě toho, že si většina druhů těchto pavouků vyhrabává v zemi obytnou noru (tedy sklípek), kterou vystýlá měkkým pavučinovým předivem. V ní sklípkan trvale bydlí, číhá na kořist a vychází-li v noci na lov, zase se do ní vrací. Jen dospělí samci svoje sklípky opouštějí a zbytek života tráví jako potulní záletníci. Někteří drobnější sklípkani si dokonce zhotovují víčka, kterými své nory uzavírají. Ne všichni sklípkani však žijí ve sklípcích v půdě, řada z nich se přizpůsobila životu na stromech, ale i tam si staví hnízdečka z přediva a rostlinného materiálu.

Jak sklípkany opatrovat
Jako chovanci jsou sklípkani velmi nenároční. Dá se říci, že jsou ideálním typem domácího miláčka pro lidi zapomnětlivé, často pobývající krátkodobě mimo domov a s nedostatkem času. Sklípkani totiž dovedou dlouhodobě hladovět - v přírodě většinou něco uloví jen občas a nepravidelně - a protože většina druhů se od své nory vzdaluje jen několik centimetrů při výpadu za kořistí, která náhodou cestuje okolo a zavadí o její ústí, spokojí se s velmi malým životním prostorem, aniž by tím nějak strádali.

Chlupatý pavouk velký jako dlaň vzbuzuje u nezasvěcených osob, ovlivněných zoofobními předsudky a hrůzostrašnými smyšlenými thrillery, často strach a odpor. Ve skutečnosti jen velmi málo z běžně chovaných druhů disponuje něčím, co by člověka mohlo vážněji ohrozit. Jed sklípkanů vznikl proto, aby ochromil hmyz nebo drobné plazy a obojživelníky, nikoliv teplokrevné obratlovce. Oblíbená představa obřího pavouka lovícího ptáčky není sice nepravdivá, ale přesto je taková situace náhodnou výjimkou. Sklípkani, kteří jsou pro člověka a teplokrevné obratlovce vůbec toxikologicky významní (a tudíž by s nimi neměl zacházet začátečník nebo laik) jsou hlavně stromové druhy Starého světa, ale i některé africké zemní druhy. Kromě kousnutí mohou sklípkani některých druhů znepříjemnit život svým chovatelům vyčesáváním žahavých chloupků ze zadečku. Zejména alergici by se proto měli vyvarovat druhů, které jsou značně dráždivé a při vyrušení reagují tímto způsobem. Ale i klidné druhy mohou tyto chloupky samovolně "pouštět", takže po manipulaci s pavoukem si nebudeme sahat do očí či na jiné sliznice a raději si ruce opláchneme.
(více)
autor Tom @   0 komentářů
O autorovi

Jméno: Tomáš Zelina
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
RSS

obsah | komentáře

Template By
Isnaini Dot Com
 
 
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se